Potřetí v této sezóně zavítali vimperští florbalisté k dvojutkání do Českých Budějovic, aby zde zakončili druhý rok úspěšného působení v Jihočeské lize mužů. Po loňském třetím místu si tentokrát hráči z úpatí Boubína s předstihem zajistili pomyslný stříbrný stupínek, a tak se dá s nadsázkou říci, že závěrečné souboje s týmy Strakonic a Soběslavi byly již jen z povinnosti. I to byl jeden z faktorů, proč se z posledního turnaje sezóny stala spíše fraška, než důstojné zakončení soutěže. Hlavní důvody byly ovšem jinde. Tím zásadním bylo místo konání. Přetlaková neodvětratelná hala se díky abnormálně teplému dubnovému počasí stala doslova skleníkem. K již prvnímu zápasu s B-týmem Strakonic, mimochodem teprve druhému utkání hracího dne, nastupovali hráči do prostředí, které svou teplotou a vlhkostí připomínalo spíše deštný prales než místo, kde má dojít ke sportovnímu zápolení. S přibývajícími zápasy se prostředí v hale stávalo nesnesitelnějším a odpolední závěrečné utkání sezóny se Soběslaví bylo více bojem s podmínkami než se soupeřem. Dílek do tragikomické atmosféry tohoto turnaje doplnila celý den nefungující časomíra a až úsměvné vystoupení rozhodčích, kteří, možná i vlivem místního podnebí, pojali závěrečný turnaj tak ledabyle, až se jejich (ne)rozhodování otočilo proti nim samotným.
FbC Strakonice B – TJ Šumavan Vimperk 8:5 ( 1:0 – 1:2 – 6:3 )
Branky Vpk: 19. Pešl ml. (Gross), 27. Myslík (Petr), 31. Myslík (Jungvirt), 32. Homolka (Křešnička), 34. Myslík (Jungvirt)
Vyloučení: 0:1 – Využití: 1:0 – V oslabení: 0:0
Rozhodčí: Vraspír – Bílý – Diváků: 6
Průběh utkání: 1:0, 1:2, 3:2, 3:5, 8:5
Sestava: Sippl – Pešl st., Robl, Křešnička – Pešl ml., Gross, Homolka; Jungvirt, Petr, Havelka
Hodnocení utkání trenérem Petrem Křešničkou:
Strakonice na rozdíl od nás měly ještě o co hrát, a tak přijely do Českých Budějovic na tuto soutěž s až neobvykle vysokým počtem hráčů, včetně několika pravidelně nastupujících za A-tým. V případě souhry výsledků mohly postoupit z pátého na třetí místo, což jistě stálo za zkoušku. My byli naopak v situaci, kdy nám o nic nešlo a z minulosti víme, že takové rozpoložení nám úplně nesvědčí. Nicméně zápas jsme neodehráli špatný, i když vzhledem k podmínkám v hale se hrálo vyloženě v chodeckém tempu. Dvě třetiny byl obrázek hry zcela totožný. Strakoničtí využívali na rozehrávce zkušeností hráčů A-týmu a po většinu času drželi míček na svých holích, přechod do útoku jim však vázl. Naše odpověď byla v trpělivosti, kdy jsme se díky občasným nepřesnostem ve hře soupeře dostávali k rychlým protiútokům. Ani jednomu z mužstev se ale příliš nedařilo dotahovat akce k úspěšnému zakončení. To se změnilo až na začátku třetí třetiny, kdy se nám podařilo v rychlém sledu proměnit několik brejků a odskočit soupeři na rozdíl dvou branek. Paradoxně nám to prohrálo zápas, jelikož ten unavený chodecký florbal byl najednou ta tam. Stavidla hry se otevřela a místo abychom drželi protivníka nadále v letargii z neúspěšného útočení a nechali ho donekonečna rozehrávat na své půlce, vlastní aktivitou jsme mu nabízeli jeden útočný výpad za druhým. Do konce utkání zbývalo ještě dost času, čehož strakoničtí hráči dokonale využili. Ze zvyšujícího se tlaku na naší bránu se ujalo pár na první pohled nenápadných střel ze střední vzdálenosti a karta se najednou zcela obrátila, Strakonice šly do vedení. My bohužel již tolik času na zvrat neměli a v naší závěrečné dost bezradné hře bez brankáře jsme inkasovali ještě dvě branky. Je to škoda, utkání jsme měli rozehrané na vítězství.
TJ Šumavan Vimperk – Banes Florbal Soběslav 6:6 ( 3:2 – 1:1 – 2:3 )
Branky Vpk: 5. Gross (Petr), 10. Myslík (Robl), 15. Křešnička (Sippl), 28. Křešnička, 38. Pešl ml. (Myslík), 40. Pešl ml. (Robl)
Vyloučení: 4:0 – Využití: 0:1 – V oslabení: 1:0
Rozhodčí: Vraspír – Bílý – Diváků: 4
Průběh utkání: 1:0, 1:1, 2:1, 2:2, 3:2, 3:3, 4:3, 4:5, 5:5, 5:6, 6:6
Sestava: Sippl – Pešl st., Robl, Jungvirt – Pešl ml., Gross, Petr; Homolka, Křešnička, Havelka
Druhý zápas z pohledu trenéra Petra Křešničky:
Soběslav patří k naším oblíbeným soupeřům, v dosavadních třech vzájemných zápasech jsme ji vždy celkem jasně porazili. Výsledky 9:3, 7:1 a poslední ze začátku března 11:4 hovoří za vše. Před utkáním tady byl ovšem poměrně dost velký rozdíl v motivaci obou týmů v tom, jak k zápasu přistoupit. Zatímco my po dobrém obědě spíše přemýšleli nad tím, jak se poprat s podnebím v hale, soběslavští hráči spřádali plány, jak tým, s nímž mají za poslední dvě sezóny jednoznačně nejhorší bilanci, porazit. Soubor hráčů od Lužnice totiž neměl před závěrečným utkáním sezóny jistotu setrvání v soutěži, a tak jakýkoliv bodový zisk pro ně mohl být spásou. A přestože vydřený bod znamenal určitou naději, vzhledem k tomu, že souběžně hraný turnaj v Jindřichově Hradci ještě probíhal a nebyly tak známy výsledky dalších týmů bojujících o záchranu, nakonec Soběslavi k udržení nestačil.
Co se týká samotného průběhu utkání, tak k němu se toho mnoho říci nedá. Tempo odpovídající podmínkám v hale, spousta nepřesností na obou stranách, občas se někdo zaskvěl individuální akcí, ale jinak asi ani nelze popsat, z čeho vlastně těch 12 branek padlo. Závěr utkání se navíc díky nepřesným výrokům sudích, kteří po celý turnaj působili zcela nezúčastněným dojmem, probíhal ve velmi nervozní atmosféře. Shrnuto, podtrženo. Závěrečný turnaj sezóny se po všech stránkách absolutně nepovedl.
Sezóna očima Petra Křešničky:
Loňským třetím místem jsme si pro budoucí působení v Jihočeské lize nasadili laťku poměrně dost vysoko a bylo jasné, že zopakovat medailové umístění nebude snadný úkol. Tím spíše, že před sezónou proběhly v kádru určité hráčské změny, které zpočátku úplně nevzbuzovaly optimistické nálady. Nahradit ostřílené třicátníky Huberta Voldřicha a Davida Šindlera, kteří sice figurovali na soupisce mužstva i v této sezóně, ale počítat se s nimi moc nedalo, bylo téměř nemožné. Přesto bylo nutné kádr doplnit, a tak se v týmu objevila nová jména v podobě Tomáše Jungvirta, Martina Homolky a k florbalu se navrátivšího Vojtěcha Černého ze Strakonic.
Že si mužstvo i přes změny určitou sílu zachovalo, dokazuje fakt, že po úvodních šesti zápasech sezóny vedlo tabulku. Pak bohužel přišly zdravotní problémy brankáře Vládi Petra a začalo dvouměsíční hledání adekvátní náhrady, které se projevilo i ve výsledcích. Výborný vstup do soutěže vystřídaly rozpačité výkony. Nepovedeným byl zejména listopadový turnaj v Milevsku, kde jsme ve vzájemném souboji definitivně přepustili první příčku ve zbytku soutěže zcela suverénnímu Chýnovu. Naštěstí se ještě před vánoční přestávkou podařilo vedení týmu získat dvě posily, brankáře Ladislava Sippla a do útoku Ladislava Grosse, jenž se v druhé polovině soutěže staly naprosto klíčovými postavami. Hned od prvních utkání, do kterých oba hráči naskočili, byl patrný zlepšený herní projev celého mužstva, který vyvrcholil na přelomu února a března, kdy jsme nejen výsledkově, ale hlavně herně zcela excelovali a šli si jistými kroky za nejméně zopakováním loňského bronzu. Jasná výhra 15:7 nad sestupujícími českobudějovickými Jokery na předposledním turnaji sezóny v Písku nám pak už v předstihu zajistila dokonce místo druhé.
Tým před sezónou na papíře určitě oslabil, na hřišti to v průběhu ročníku však nebylo vůbec vidět. Spousta hráčů se i díky nabytým zkušenostem z předešlých let stala lídry, celý tým fungoval velice kompaktně a i noví hráči se dokázali prosadit. Se 173 vstřelenými brankami byl náš tým jednoznačně nejproduktivnější mezi všemi 12 účastníky letošního ročníku Jihočeské ligy. Neskutečná je pak bilance v přesilových hrách, kde se procento využití zastavilo na těžko uvěřitelném čísle 52,4. Na druhou stranu 135 obdržených branek ve 22 zápasech a 70% oslabení dávají prostor pro zlepšení. Vidět bylo našich hráčů i v individuálních statistikách. Stejně jako loni, i letos máme v TOP10 bodování trojnásobné zastoupení. Kanadské bodování soutěže vyhrál s přehledem kapitán týmu Vladimír Pešl ml., který ziskem 83 bodů za 61 branek a 22 asistencí nedal nikomu dalšímu moc šancí o prvenství vůbec uvažovat. Na šestém místě se dále nachází moje maličkost a na sedmé místo se konstantními výkony po celou sezónu vyšvihl Václav Havelka.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem fanouškům, kteří nám v uplynulé sezóně drželi palce a v mnoha případech nás neváhali přijet podpořit přímo do místa konání daného turnaje. Doufáme ve Vaší podporu i do budoucna.
Za sebe bych chtěl vyjádřit díky všem hráčům za krásné dva roky strávené v dresu Šumavanu a věřím, že budete i nadále reprezentovat vimperský florbal v zářivém světle jako doposud. Po 15 letech u florbalu a jedenácti kompletních sezónách v dresech týmů FbC Strakonice a TJ Šumavan Vimperk se loučím s aktivní nadmíru úspěšnou kariérou.
